Cíl: omezit skládkování



První kontakt Miloše Zemana s průmyslovými záležitostmi země se týkal odpadů. Nový prezident totiž vetoval novelu zákona o odpadech. Do textu novely se nedopatřením Sněmovny dostala kritizovaná úprava, která o šest měsíců prodlužuje lhůtu, v níž musí provozovatelé solárních elektráren uzavřít smlouvu o financování likvidace elektroodpadu ze solárních panelů.

Do popředí tak znovu poměrně čile vystoupily úvahy o energetickém využívání odpadů. Legislativa EU totiž považuje skládkování za nejméně vhodnou formu odstraňování odpadů. Některé země jdou dokonce tak daleko, že chtějí uplatnit úplný zákaz pro komunální odpad. Nově schválená Státní politika životního prostředí požaduje „nastavit nově poplatky za ukládání odpadu tak, aby došlo minimálně k vyrovnání tohoto z pohledu ochrany životního prostředí nejméně vhodného způsobu nakládání s odpady s náklady vhodnějšího způsobu.“

Alternativami skládkování je recyklace a energetické využití komunálního odpadu. Tyto možnosti jsou v ČR zcela účelově stavěny do protikladu. Ve vyspělých zemích se však vždy uplatňují paralelně, protože zdaleka ne všechen komunální odpad je možné a rozumné recyklovat. Takhle je to popsáno v tiskové zprávě Teplárenského sdružení ČR.

 

Změna legislativy je prý nutná

Předseda výkonné rady a bývalý premiér Mirek Topolánek dále na webových stránkách sdružení říká: „Další přešlapování na místě si nemůžeme dovolit. ČR potřebuje rychlou změnu odpadové legislativy, která ekonomicky znevýhodní skládkování komunálního odpadu. Pokud chceme patřit mezi kulturní země Evropy, nemůžeme dál tolerovat špinavý kšeft se zahrabáváním odpadků pod zem a ničením životního prostředí,“ hřímá.

 

Jeho myšlenky podporuje i ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek. „Pokud chceme skoncovat se skládkováním, bez energetického využití odpadů se neobejdeme. Země s vyspělým odpadovým hospodářstvím dokáží recyklovat a kompostovat 50–65 % komunálního odpadu, zbytek se využívá pro výrobu energie.“

ČR se při vstupu do EU zavázala, že do konce letošního roku sníží ve srovnání s rokem 1995 skládkování biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu o 50 %. Je zřejmé, že tento cíl nebude splněn a ČR hrozí citelné sankce. Do roku 2020 by navíc podíl skládkování biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu měl klesnout pod 35 %.

Biologicky rozložitelná složka odpadu je biomasou a energii z ní získanou lze započítat ve prospěch plnění závazků v oblasti zelené energie. Současně je tímto způsobem možné nahradit uhlí a další fosilní paliva využívaná pro výrobu tepla a elektřiny v teplárnách. Naopak tlející biomasa na skládkách je zdrojem zápachu, skleníkových plynů i potravou pro hejna hlodavců šířících závažné choroby.

 

 

Situace z roku 2011

Z dat Eurostatu vyplývá, že v roce 2011 každý Čech vyprodukoval 320 kg odpadu, z toho víc než tři čtvrtiny (264 kg) skončily v popelnici a 54 kg se recyklovalo. Pouze čtvrtinu odpadu vyhozeného do popelnice (58 kg) se podařilo přeměnit na energii a zbylých 206 kg putovalo bez užitku na skládku. Na skládkách tak v roce 2011 skončilo přes 2 miliony tun komunálního odpadu.

Co tato čísla znamenají? Energie z víc než dvou milionů tun komunálního odpadu uloženého ročně na skládky by mohla ušetřit přibližně jeden a půl milionu tun hnědého uhlí! Energie z komunálního odpadu nahrazuje fosilní paliva používaná pro výrobu elektřiny a tepla. Tím chrání životní prostředí hned dvakrát. Jednou před vznikem skládek a podruhé před těžbou fosilních paliv.

 

Co na to MŽP? 

I jeho snahou je skládkování odpadu časem omezit na minimum a postupně ho zakázat úplně. „Představa, že skládkování odpadu má na životní prostředí menší dopady než jeho spalování, je mylná. Ve Švýcarsku má každé město své zařízení na energetické využívání odpadu, a nikdo se tomu nediví. A Švýcarsko asi neoznačíme za zemi, která by své životní prostředí nechránila,“ píše ministr životního prostředí Tomáš Chalupa na webových stránkách MŽP.

Energetické využívání zbytkového směsného komunálního odpadu považuje ministerstvo za ekologicky i ekonomicky nejvhodnější způsob nakládání s tímto odpadem. Vnímá také potřebu řešit náhradu zdroje primárních surovin, zejména hnědého uhlí, pro centrální vytápění teplem. Materiálově nevyužitelný odpad by tak mohl být možnou alternativou. Z odborných analýz vyplývá, že dále materiálově nevyužitelný komunální odpad by v ČR mohl nahradit až dva miliony tun hnědého uhlí, což ještě překračuje odhad TS ČR.

 

Autor: Jan Hrabálek

 

www.tscr.cz

www.mzp.cz