Dejme jim pokoj!



Malé a střední firmy jsou oporou evropské ekonomiky. Jestli je tomu tak i u nás, o tom jsme hovořili s předsedou představenstva Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR doc. Ing. Karlem Havlíčkem, Ph.D., MBA.

Pane předsedo, jak byste stručně zhodnotil současnou situaci a postavení malých, středních firem a živnostníků v rámci české ekonomiky a na jednotném trhu EU?

V Evropské unii je přibližně 23 milionů malých a středních firem, které generují téměř 50 % celkového hrubého domácího produktu. To je pro zákazníky i vlády výborná zpráva. Evropa není závislá na několika gigantech, trh se průběžně doplňuje firmami, které jsou na rozdíl od velkých molochů pružné a bleskurychle umisťují na trh poptávané produkty. U nás máme malých firem přes milion, ale vytvoří jen o něco víc než třetinu HDP. Je to dáno tím, že zatímco jinde dominují silné rodinné firmy, u nás díky řádění komunistů došlo ke čtyřicetiletému výpadku a generační podnikový příběh byl přerušen. Mnoho firem tak vzniklo v 90. letech minulého století metodou pokus-omyl a dnes mají pouze evidovaný živnostenský list. Těch skutečně aktivních firem je u nás asi o třetinu méně než uvádějí statistiky.

 

Považujete podmínky pro činnost menších firem a drobných podnikatelů u nás za dobré, a co v tomto směru očekáváte od současné koaliční vlády?

I když jsme vůči všem vládám nekompromisní, musím objektivně uznat, že ve srovnání se světem u nás podmínky pro podnikání nejsou špatné. Je třeba si ale uvědomit, že jsme na malém dvorku a zákaznická poptávka je nesrovnatelná s velkými zeměmi jako Německo. I proto je třeba věnovat malým firmám zvýšenou pozornost a snažit se je dostat na vyšší podíl, čímž se staneme méně zranitelnými. Bude-li to každý rok půl procenta, během jedné generace jsme tam, kde potřebujeme. Stále mějme na paměti, že malé firmy jsou základem regionální infrastruktury a nebudou-li, nejenže budeme pod diktátem velkých firem, ale zmizí drobné služby, které jsou oporou každé zdravé společnosti.

 

Vaše asociace absolvovala v posledním období jednání s českým premiérem a všemi relevantními ministry. Vzešlo z nich něco konkrétního a prospěšného? 

Musím uznat, že je útrpné dívat se, jak se zde řadu let tvoří hospodářská politika země. Mnozí žijí ještě v minulém století a místo toho, aby přijali odpovědnost za rozhodnutí, jednají na stovkách výborů, kde se přesvědčují přesvědčení a vytáčejí vytočení. Výsledek je nula. Je zcela chybné domnívat se, že hospodářkou politiku mají tvořit svazy, asociace nebo odbory. To je jednoznačně v odpovědnosti vlády. Naší povinností je ovlivňovat exekutivu při stanovování priorit a důsledně ji kontrolovat, povinností vlády naopak je, se všemi aktéry podnikatelského hřiště komunikovat. My už odmítáme sto-stránkové strategie, které stejně nikdo neplní. Domluvili jsme se tedy se členy vlády na tom nejpodstatnějším, a to na bázi jednoduchého, dvoustránkového jízdního řádu podpory malých firem. Vždy přibližně po dvou, třech měsících se s každým ministrem potkáme a splněné odškrtáváme. Korektně musím říci, že to funguje a ministři spolupracují. Neděláme z toho mediální divadlo, ale snažíme se pomoci a dojít k výsledku. S premiérem vždy po čase vyhodnocujeme spolupráci každého ministra.

 

Posledním „hitem“ některých politiků i odborových předáků byla snaha „postavit do latě“ živnostníky ohledně řádného placení daní. Jak se k těmto snahám stavíte?

Je třeba rozlišovat. Já si třeba nemůžu stěžovat na Andreje Babiše. Pochopitelně chce, aby se platily daně, ale to je přece jeho práce. Pokud někdo od správce pokladny čekal, že bude tvrdit opak, pak si spletl resorty. Druhá věc je realita všedních dnů, tedy, že chtít mohu, ale kde nic není, ani smrt nebere. Nemá cenu mířit na tisíce hubených zajíců, ale je třeba soustředit se na velké kance, kde budu úspěšnější. Na tom jsme se ale v zásadě shodli. Druhá věc jsou odbory. S většinou z nich nemáme problém, s ČMKOS průběžně jednáme a občasné výstřelky menších odborových zástupců nesmíme brát příliš vážně; často nemají vlastní témata, tak střílejí do řemeslníků. Aby bylo zcela jasno – jako zástupci malých firem jsme připraveni jednat s kýmkoliv a kdykoliv. Co ale nepřipustíme ani na minutu, je politikaření na úkor těch nejmenších. Věcně a bez emocí tvrdím, že toho, kdo se pustí do mikropodnikatelů, svlékneme do trenek a bude-li pokračovat, přestřihneme mu u nich gumu. Malí podnikatelé musejí vědět, že zde mají pevné zastání a že si na nich nikdo nebude ukájet svoje ideologické pudy.

 

Faktem ale je, že výběr daně z příjmů od živnostníků za posledních několik let poklesl na čtvrtinu. Čím si to vysvětlujete?

U OSVČ se vybralo v nejtučnějších dobách kolem 20 miliard, nyní necelých 5 miliard. Je třeba dívat se na výběr, nikoliv na zůstatek státního účtu, který je průtočný.  Ale vytrháváme vše z kontextu. Podniky, včetně těch malých a středních, celkem zaplatí téměř 150 miliard korun na daních z příjmu, přibližně totéž jako zaměstnanci. Z nich potom účelově vysekneme nejmenší živnostníky, kteří zaplatí, uznávám, zlomek. Stejně tak to ale můžeme udělat s nízkopříjmovými zaměstnanci. Tito lidé, hovoříme o těch, kteří mají „zastropovaný“ obrat, už nikdy nebudou pro státní kasu velkým ekonomickým přínosem. My jsme pořád kdesi v historii. V 90. letech minulého století byl majitel samoobsluhy nebo autoservisu velkopodnikatel, o deset let později to byl ve výdělcích průměr, dnes sotva přežívá. Role těch nejmenších OSVČ bude za pár let úplně jiná, jejich služby budou udržovat sociální smír, nikoliv ekonomickou stabilitu.

 

Státu sice unikají největší peníze jinde (velké daňové podvody, optimalizace daní nadnárodních firem, vyvádění dividend, daňové ráje, veřejné zakázky, nevyčerpané unijní dotace atd.), ale nezdaněné platby za zejména drobnější řemeslné zakázky jsou dnes běžným jevem. Může nad tím erár mávnout rukou?

Nemůže a musí to tvrdě postihnout, to je jeho práce. My nehájíme nepoctivé, ale tvrdíme, že většina je slušných. Stejně jako přece nemohu tvrdit, že běžní za-městnanci jsou veskrze nepoctiví, protože zneužívají nemocenské dávky. Někteří určitě ano, ale většina tvrdě a zodpovědně pracuje. Na druhé straně si přiznejme, že je mnoho zákazníků, kteří si rádi ten doklad nevezmou, poněvadž to mají levnější, čímž vlastně celý systém podporují. Voláme po spravedlnosti, ale rádi ji ohlodáváme.

 

Jsou v tomto směru daňové paušály vhodným dílčím řešením a pokládáte snahy o jejich revizi v nedávné době za rozumné?

Daňové paušály jsou skutečně výhodné, to nezastírám. Vznikly jako nástroj pro zjednodušení administrativy, dnes jsou ale často důvodem, proč se mnozí ještě na trhu drží nebo do podnikání vůbec vstoupí. Souvisí to s tím, co jsem říkal, role živnostníků je dnes jiná. Skutečný význam ale mají pouze u těch opravdu nej-menších firem, zejména řemesel a mikrozemědělců, a ty jsme po boji uhájili. Diskuse je ale povrchní a točí se kolem výše paušálů a nastavení spravedlivého systému. Ptejme se raději, jaký pro nás má několik set tisíc živnostníků význam. Pokud je nám jedno, že mnozí skončí, nebudou v regionech, stoupnou si na úřad práce, pak přitahujme otěže. Já tvrdím, že to je cesta slepá, navíc ekonomicky nedopočítaná. Hrajeme si s jednotkami miliard, spíše ale se stamiliony, a vůbec nebereme na zřetel sekundární dopady. Ty mohou být větší, než domýšlíme.

 

Proč podle vás opatření, která by měla zamezit daňovým únikům, často postihnou především poctivé podnikatele, zatímco podvodníci obvykle provozují svou nekalou činnost dál (viz např. kauza celoplošných kaucí pro distributory PH)?

Protože slušný člověk se obvykle zachová slušně a nakonec zaplatí, navíc se dobře kontroluje a jednoduše od něj vymáhá. Nechci se chovat populisticky, ale kritici živnostníků nechť si laskavě vezmou tužku do ruky a spočítají, o kolik přicházíme v rozpočtu na dani z příjmu vyvedením peněz do zahraničí ve formě dividend, kolik ztrácíme tím, že si nadnárodní firmy dělají z našeho daňového systému trhací kalendáře a zdaní maximálně práci, a to nemluvím o promyšlených podvodech. Proti tomu je paušál živnostníků zlomek.

 

Audit na ministerstvu financí prý zjistil, že tam na 1300 zaměstnanců připadá 1500 tiskáren. O čem to podle vás vypovídá?

Že žijeme v zemi, kde zítra znamená už včera.

 

Nedávno došlo k volbě nových prezidentů dvou významných podnikatelských organizací – Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a Hospodářské komory ČR. Očekává od toho vaše asociace nějaké nové impulsy pro spolupráci?

Podnikatelské svazy nebereme podle jmen jejich šéfů, ale podle dlouhodobé práce a respektujeme každého, kdo hájí nějakou skupinu podnikatelů. My s nikým nesoutěžíme a soustřeďujeme se na ty nej-menší firmy, tedy začínající podnikatele, řemeslníky, OSVČ, rodinné podniky a ženy v podnikání. Máme dostatečný vliv, ale o faktickou moc nestojíme. Členská a partnerská základna nám roste neuvěřitelným tempem, ale jsme stále nohama na zemi. Nezesměšňujeme se provinční sebestředností, nejsme na nikom závislí a děláme vše tak, abychom se mohli kdykoliv před malé firmy postavit a nemuseli se stydět.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Autor: Miloš Vávrů

Foto: Robert Vano

 

Doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA (1969)

Vystudoval Stavební fakultu ČVUT, manažerská studia absolvoval na PIBS při Manchester Metropolitan University, doktorské studium dokončil na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde se rovněž na Fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta. Od 90. let min. stol. hájí na institucionální úrovni zájmy podnikatelů, je spoluzakladatelem a předsedou představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Dlouhodobě stojí v čele SINDAT, mateřské společnosti skupiny, podnikající v oblastech středního průmyslu, nanotechnologií a biomedicíny. Mnoho let se rovněž angažuje v akademickém prostředí, na Vysoké škole finanční a správní je děkanem Fakulty ekonomických studií. Jako autor nebo spoluautor se podílel na několika odborných knihách se zaměřením na řízení malých a středních podniků, publikoval víc než stovku odborných článků v recenzovaných a odborných časopisech. Mimo mateřštiny hovoří šesti světovými jazyky.