Autor: Iva Frömlová, advokát

www.advokatCR.cz

Stavbařská veřejnost má rovněž šanci ovlivnit zaměření či výběr řečníků a panelistů příštího ročníku Fóra českého stavebnictví, které se má uskutečnit 5. března 2013. Organizátoři akce budou rádi, když zájemci své náměty a svá přání ohledně jejího programu a organizace zašlou na e-mail: info@BlueEvents.eu.

Autor: (r)

Společnost Autodesk ocenila firmu Green Structures titulem „Inventor of the Year 2011“ za vývoj energeticky úsporného systému Ventive, který se ideálně hodí pro modernizaci budov.

Systém ventilace s rekuperací tepla Ventive využívá k proudění vzduchu a tepla už existující komíny. To je výrazný rozdíl proti současným systémům ventilace s mechanickou rekuperací tepla, které vyžadují instalaci složitých potrubí napříč celou budovou. Systém Ventive lze nainstalovat za necelých 30 minut. Poskytuje tak daleko rychlejší a levnější alternativu modernizace budov nejnovějšími ekologickými technologiemi. Green Structures sídlí ve Velké Británii a vyvíjí komerčně atraktivní čisté technologie s nízkým obsahem emisí do prostředí budov. Autodesk vybírá každý měsíc vítěze pro ocenění „Inventor of the Month“ na základě vynikající vývojové práce a převratných inovací.

Autor: (m)

Vláda projednala novelu zákona o Státním fondu rozvoje bydlení č. 211/2000 Sb., umožňující Fondu využívat prostředky EU k snižování energetické náročnosti bydlení a k zvyšování kvality bydlení obecně.

Novela byla předložena v březnu t. r. k projednání poslanecké sněmovně skupinou poslanců napříč politickými stranami, v čele s poslankyní Zdeňkou Horníkovou. SFRB tak poprvé hodlá využít nástroje finančního inženýrství Jessica. Právě tuto formu podpory, z pohledu jejích poskytovatelů návratnou, významně preferuje Evropská komise. Jejím principem je s využitím prostředků strukturálních fondů motivovat soukromé investory, kterými mohou být i vlastníci bytových jednotek, k realizaci ekonomicky návratných opatření. Pro pilotní ověření takto poskytované pomoci počítá Fond pro rok 2013 s částkou 600 mil. Kč. I přes poměrně rozsáhlé státní dotace, které byly dosud pro renovaci bytového fondu poskytnuty prostřednictvím programu Panel, je stále potřeba opravit přes 1,5 mil. bytů. Prostředky potřebné pro realizaci tohoto záměru se odhadují na částku vyšší než 500 mld. Kč.

Jessica umožní otevřít program dlouhodobých výhodných úvěrů, jejichž propočty vycházejí výhodněji než dosavadní dotace. Cílem je motivovat vlastníky k opravám a regeneracím bytových domů. Nízko úročené úvěry tak budou moci být poskytnuty dalším zájemcům a na rozdíl od dosud používaných státních dotací se okruh příjemců podpory nebude zužovat.

Autor: (am)

Zdroj: SFRB

Index důvěry českých firem se od září 2011 snížil o 39 b. (na 64). Klesající trend zaznamenaný v březnu a září 2011 tedy podle celosvětového Indexu důvěry firem zveřejněného společností Regus dál pokračuje.

Počet českých společností, které zaznamenaly nárůst obratu, se snížil. Ve srovnání s obdobím před šesti měsíci jejich podíl klesl z 39 na 15 %. Společností dosahujících nárůstu zisků je také méně (15 % místo 17). Firmy jsou si vědomy, že pokud se chtějí dopracovat k udržitelnému růstu, potřebují mít náklady pod kontrolou. České podniky identifikovaly jako hlavní zdroj problémů během recese náklady na nepotřebné kancelářské prostory (51 % dotázaných) a neflexibilní marže placené prodejcům, distributorům a marketérům (51 %). Mezi nástroje, pomocí kterých mohou společnosti nejvíc ušetřit, aniž by přitom omezovaly šance na další rozvoj, patří kratší zásobovací řetězec (53 %) a možnost širšího využívání pracovníků na částečný úvazek (38 %) i na volné noze (36 %). Firmy uvádějí, že k zlepšení budoucí obchodní stability tak, aby ji bylo možné využít jako platformu pro rozvoj, by nejvíc přispěly flexibilnější pracovní podmínky pro zaměst-nance (49 %) a širší portfolio zákazníků (45 %). Z globálního pohledu je Index důvěry firem nižší spíš u malých firem (107 b.) než u velkých (124).

Autor: (mv)

Autor: (m)

Autor: (vd)

Česká republika dostala z Evropského sociálního fondu na programovací období 2007–2013 finance ve výši 3,8 mld. eur. V jejich čerpání se však potýká s velkými problémy a je trnem v oku Evropské komisi. Proto se nyní usilovně ministerstva snaží přesunout nevyužité prostředky z některých operačních programů na jiné priority.

Pokud prostředky nebudou využity, vrátí se zpět do Bruselu a dostanou je k dispozici ostatní země. Ve velkých problémech se právě zmítá jeden ze tří operačních programů financovaných z Evropského sociálního fondu (ESF) – Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. O tom, jaké jsou priority pro nové programovací období, jak zlepšit alokace z fondů EU a nastavit systém efektivně, hovořili počátkem letošního dubna účastníci debaty v Evropském domě se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, krajů, zaměstnavatelů a vládní agentury pro sociální inkluzi. Jednoznačně se při ní shodli, že by kohezní fondy měly být využity jen na provedení změn (reforem), nikoliv na běžný provoz, což se současně neobejde bez legislativních úprav, stejně jako změny v myšlení lidí.

Česká republika je ochotna kohezní fondy „utratit“, málokdy ale umíme dotace skutečně investovat. V současné době projednávají Evropský parlament a Rada nařízení, které dá fungování ESF rigidní rámec. Členské státy budou muset při sestavování operačních programů z ESF vybírat z 18 priorit.

Téměř pětina z celkové alokace by měla jít na sociální začleňování a boj s chudobou. „ČR se však z hlediska chudoby daří z členských států nejlépe. Otázkou je, zda se tedy neorientovat raději na priority, jako je zaměstnanost, vzdělávání, výměnné pobyty či finanční gramotnost“, uvedl Oldřich Vlasák, místopředseda Evropského parlamentu a člen Výboru pro regionální rozvoj Evropského parlamentu.

Ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček však upozornil, že ačkoli se 20% podíl prostředků z ESF na sociální začleňování a boj s chudobou může z pohledu celkového stavu v ČR zdát jako vysoký, chudoba v příhraničních oblastech rychle roste, a s ní i počet lidí závislých na transferových dávkách, což začíná způsobovat nepokoje. Proto se tedy nelze k prioritám ESF stavět negativně. „ČR se v předchozím (2004–2006) a v současném programovacím období (2007–13) naučila prostředky využívat a naší agentuře se osvědčila koordinace intervence na místní úrovni s obcemi a městy. Polovina intervence je však postavena na změně v myšlení lidí, a to prostředky z fondů nenahradí“, dodal Šimáček.

Česká republika je v Evropské unii z hlediska čerpání ESF třetí nejhorší. Hrozí, že „rizikové“ země, mezi nimiž je ČR, nevyčerpají 250 mil. eur. Upozornila na to generální ředitelka Svazu českých a moravských výrobních družstev Soňa van Deleenová. Daleko významnější je však čerpat prostředky efektivně a smysluplně. Z pohledu zaměstnavatelů je klíčové podpořit učňovské školství, a to tak, aby bylo dlouhodobě udržitelné. Současný vzdělávací systém neodpovídá požadavkům trhu. Stát by měl podle ní stimulovat technické vzdělávání, přičemž možnosti spatřuje v posílení vazby mezi školskými/vzdělávacími zařízeními a zaměstnavateli, zavedení nepeněžních náhrad, zlepšení kultury výuky a zavedení certifikace škol. ESF musí být chápán jen jako podpůrný a doplňkový nástroj při změně systému. Potřebná je také změna Zákoníku práce (prodloužení zkušební doby ze 4 na 8 měsíců, zkrácení výpovědní doby na 1 měsíc, řetězení pracovních poměrů na dobu určitou, možnost sdílet pracovníky a další).

Vladimír Kváča, vrchní ředitel Sekce fondů Evropské unie z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, uvedl, že si je jeho úřad vědom nerovnováhy poptávky a nabídky technického vzdělání na pracovním trhu. Inovační vlny přicházejí mnohem rychleji a je potřeba přizpůsobit pomalu se rozvíjející programy vzdělávání dramaticky se vyvíjející nabídce zaměstnání. Upozornil, že v tomto ohledu se ČR musí soustředit na děti z rodin s intenzivní nezaměstnaností. „Fond však musí být využit na financování změn, nikoliv na běžný provoz“, upozornil Kváča. Pro budoucí období platí výzva redukovat počet operačních programů a vytvořit šablonové projekty, aby ESF už neživil armádu konzultantských firem.

V zlepšení alokace prostředků z ESF doufají i kraje. Částka vyčleněná na projekty v rámci ESF je v tomto období velmi vysoká, úspěšnost čerpání je však nízká, postěžoval si Tomáš Novotný, ředitel úřadu Regionální rady regionu soudržnosti střední Čechy. MPSV je v čerpání na devátém místě ze 17 zemí. Pro nový ESF platí, že 25 % bude muset být použito na tzv. měkké projekty. To nám ubere na investice do infrastruktury a bude vyžadovat efektivní alokaci prostředků, které nelze dosáhnout bez kvalitní koncepce. „Na regionální úrovni se setkáváme s neprovázaností priorit a překrýváním podpor. Rovněž chybí udržitelnost projektů. Přitom řada neziskových subjektů si na dotační tituly zvykla. Není také správné financovat z kohezních fondů čistý provoz základních škol, dodal Novotný.

Debata byla organizována jako součást projektu Zastoupení Evropské komise v ČR a Informační kanceláře Evropského parlamentu v ČR s cílem prodiskutovat aktuální evropská témata s širokou skupinou odborné i laické veřejnosti. Jeho realizace se ujala Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR ve spolupráci s CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU. Víc informací na prague@cebre.cz.

Autor: (tz)

www.cebre.cz

Nikdy nechodí kolem horké kaše, říká, co si myslí. A pěkně zostra, bez vytáček a planých slov. Je mu jedno, zda svými řečnickými náboji střílí do pravé či levé části politického spektra. Majitel holdingu Agrofert a třetí nejbohatší občan ČR Andrej Babiš založil loni iniciativu ANO 2011 (Akce nespokojených občanů) a v rozhovoru pro list Podnikatel tvrdí: „Česká republika je rodinný podnik, do kterého si deset milionů akcionářů volí představenstvo, tedy parlament a vládu. A podle toho se všichni musíme chovat.“

Pane Babiši, vaše loňské veřejné vystoupení proti korupci a poměrům v nejvyšších patrech české politiky a byznysu vzbudilo poměrně velký ohlas. Šlo spíš o intuitivní reakci na vývoj situace, nebo o promyšlený tah? 

Rozhodně nešlo o žádný promyšlený tah. Na korupci, rozkrádání státních prostředků a na kmotry včetně Romana Janouška jsem upozorňoval už v listopadu 2010, ale reakce politiků i médií byla nulová. Loni na podzim mě naštval pan prezident, když tvrdil, že tu žádná výjimečná korupce není, že by chtěl nejprve vidět „tvrdá data“. Proti tomu jsem se ohradil a tentokrát média zareagovala. Dostal jsem tisíce spontánních reakcí a bylo mi jasné, že musím něco udělat. Tak vznikla v říjnu 2011 iniciativa ANO 2011.

Zmínil jste se, že vás podporují i významní podnikatelé, ale většinou se k tomu nechtějí přihlásit veřejně; z obav před pomstou státních struktur. Nemyslíte, že pokud by se vám je podařilo přesvědčit o opaku, že by vaše úsilí mělo daleko větší váhu a šanci na úspěch? 

Podnikatelé se k podpoře iniciativy hlásí a chtějí konkrétně pomoci. I jim je ale jasné, že se proti mně a proti ANO 2011 povede tvrdá mediální kampaň, což nakonec dokazuje i ta bulvární ze začátku tohoto měsíce. Samozřejmě, že ne každý o takovou publicitu stojí. Konkrétní návrhy na spolupráci máme na stole. A co dnes říkají pánové Jančura, Bakala, Kellner? Že je tu korupce horší než v Rusku!

Tvrdíte, že i český stát řídí gorily, že tu působí dobudovaná síť politicko-ekonomické mafie, že „lobbista“ Janoušek je zločinec atd. Sdílejí s vámi tyto názory i další lidé z velkého byznysu, nebo vám tato konstatování činí potíže a třeba i brzdí byznys? 

Myslím, že každý, kdo zná zákulisí byznysu v České republice, se mnou musí souhlasit. I proto je podpora našemu projektu ze strany podnikatelů velká, i když zatím ne mediálně. Samozřejmě, že jsou teď Agrofert a celkově mé podnikatelské aktivity pod větším drobnohledem médií, samozřejmě, že se nás nyní snaží poškodit víc lidí než před mým loňským vystoupením. Ale protože jsem přesvědčen, že jsme se v podnikání nedopustili ničeho nekalého, musím jen trpělivě lidi, a novináře zvlášť, přesvědčovat o správnosti svých postojů a poctivosti v podnikání.

Čeho zatím iniciativa ANO 2011 dosáhla a kam bude směřovat? 

K iniciativě se přihlásilo k dnešnímu dni 19 tisíc lidí, dalších sedm a půl tisíce nás podporuje na Facebooku, nyní dokončujeme naše regionální struktury a připravujeme se na přerod občanského sdružení na politické hnutí. Zároveň jsme zveřejnili pracovní teze ANO 2011 a dál pokračujeme na jejich zpřesňování či konkretizování některých programových témat. Taky se potkáváme se sympatizanty napříč republikou a hledáme vhodné kandidáty do senátních voleb, které mají být takovou „psychologickou zkouškou“ před volbami parlamentními.

Nenahrává vašim snahám současný stav ve vládní koalici a byl byste pro předčasné volby?

V předčasné volby moc nevěřím. Tahle vládnoucí garnitura, a Věci veřejné zvlášť, se bude svých křesel držet do poslední chvíle.

Sázíte na parlamentní cestu prosazení změn v činnosti státu a fungování české společnosti. Považujete to za jediný demokratický způsob řešení současných problémů a jak se díváte na snahy typu Holešovská výzva? 

Ano, tvrdíme, že změna systému může nastat teprve poté, kdy v demokratických parlamentních volbách jasně zvítězí lidé a subjekty, kterým nejde jen o jejich vlastní prospěch, a to ať už finanční nebo kariérní. Správu naší země musejí do rukou dostat odborníci, kteří začnou problémy, jichž je tu víc než dost, opravdu řešit. Holešovská výzva udělala chvilkový humbuk a její subjekty se mezi sebou pohádaly. Tyhle pokusy sice vypovídají hodně o stavu společnosti, ale výsledný efekt je velmi malý.

Jakou má podle vás ANO 2011 šanci na úspěch v parlamentních volbách? 

Jsme na začátku, budujeme struktury, jezdíme po regionech, vysvětlujeme, vytváříme program. Něco možná napoví volby do Senátu. Opravdu ale záleží pouze na voličích, jestli budou chtít pokračovat v marazmu současných politických stran, nebo zda vyzkouší jiný projekt, který má fungovat spíš jako krizový management a z tohoto marazmu zemi vyvést.

Kdyby došlo k pádu vlády, tedy k předčasným volbám, bude vaše sdružení schopné se jich zúčastnit a máte už jasno o volebním týmu, kandidátce, v tom, koho obecně chcete oslovit, aby se ztotožnil s vašimi představami? 

Jak jsem už říkal, k předčasným volbám podle mě nedojde. I tak na ně budeme připraveni. Registrace hnutí by se měla uskutečnit do konce května, krajské a okresní struktury pomalu začínají dávat dohromady předběžné kandidátky. Nejtěžší bude samozřejmě najít těch 350 spolehlivých lidí, kteří budou kandidovat do sněmovny. Ale nejde mi o to, aby se někdo ztotožňoval s „Babišovými představami“. My s ANO 2011 nabízíme prostor a prostředky pro to, aby zde byla vytvořena jasná, čitelná alternativa dnešním politickým stranám, které jednoznačně selhaly. Je to nabídka a uvidíme, jak na ni lidé a subjekty, kteří chtějí měnit naši zemi k lepšímu, zareagují.

Od začátku svých veřejných vystoupení jste tvrdil, že by stát měl být řízen jako firma. V nedávném rozhovoru pro Českou pozici jste to upřesnil: jako rodinný podnik. V čem vidíte rozdíl? 

Já tvrdím, že Agrofert pracuje právě na principu rodinného podniku. K rodinnému podniku máte přece jen jiný vztah, než k firmě, do které vás někdo najme jako zaměstnance. Říkáme, že Česká republika je rodinný podnik, do kterého si deset milionů akcionářů volí představenstvo, tedy parlament a vládu. Kdybychom s vámi jako akcionáři měli podíl v podniku, který by řídila dnešní vláda, tak bychom ji okamžitě odvolali pro neschopnost, protože bychom nechtěli, aby „naši rodinnou firmu“ přivedla „zu grunt“. A navíc: ve státě, stejně jako v rodině, jsou lidé schopnější a méně schopní, zdraví a nemocní. A ti zdraví, schopní by se měli umět postarat i o ty nemocné nebo méně schopné. Solidarita v rodině je velká, měla by být i ve státě. Pomoc jednoho druhému v rodině je taky velká. Proto mluvím o řízení státu jako o rodinné firmě.

Řekl jste také, že by se v tomto státě dalo „najít“ nejméně 200 miliard korun ročně, a nebylo by třeba zvyšovat daně z příjmů, ani DPH. Jak byste to udělal? 

Začali bychom opravdu vybírat daně, zaměřili se na daňové úniky. Nastavili bychom jasná pravidla výběrových řízení, která by byla vypisována elektronicky. Transparentní musí být vlastnictví firem, které se těchto výběrových řízení účastní. Některé zakázky jsou přitom vypisovány zcela zbytečně – nebo si někdo kromě Pavla Béma a Romana Janouška opravdu myslel, že v Praze bude olympiáda? Pokud se ve veřejném sektoru investuje 600 miliard korun ročně do zakázek, tak tvrdím, že při profesionálním řízení státu a dalších institucí můžeme časem minimálně třetinu ušetřit.

Podle statistik společnosti ČEKIA přemístilo vloni do některého z tzv. daňových rájů (Panama, Kypr, Panenské ostrovy ad.) své sídlo 328 českých firem. Celkově jich tam prý je už 11 750. O čem to svědčí? 

Na jedné straně to svědčí o tom, že v téhle džungli už někteří lidé podnikat nechtějí, to mluvím o těch slušných. Na druhé straně si zde stát nedokáže zajistit, aby ten, kdo podniká v Česku, platil v Česku také daně. A to je mnohem tragičtější. Řešit se musí oboje: jak vylepšit podmínky pro slušné podnikatele, tak zamezit tunelům z Česka do offshorových firem.

Jak by bylo tedy možné tyto „úniky“ omezit? 

Takovou věc bych řešil jako prioritu. Nechal bych si zjistit, které firmy zde podnikají a odvádějí daně do zahraničí. Jejich majitele bych vyzval, aby začali platit daně v Česku. Ty poctivé bych se snažil přesvědčit k návratu tím, že pro ně vylepšíme podmínky u nás, na nepoctivé bych poslal kontroly a jejich seznam zveřejnil na internetu, kde by byly popsány jako firmy s nejasnou strukturou.

Autor: redakce

Foto: archiv

Andrej Babiš (57)

Narodil se v hlavní městě Slovenska, vystudoval gymnázium a VŠE v Bratislavě, kde promoval v roce 1978 s červeným diplomem. V roce 1989 během Listopadové revoluce působil v Maroku, v roce 1993 stál u zrodu Agrofertu. „Mým hlavním majetkem je 28 listinných akcií reprezentujících 100 % základního jmění Agrofertu a nedisponuji miliardovými částkami v hotovosti,“ píše o sobě ve svém životopisu. Podle české mutace časopisu Forbes, který uveřejňuje žebříček nejbohatších lidí světa, má Andrej Babiš jmění ve výši 1,4 mld. USD, je třetím občanem ČR v tomto pořadí za Petrem Kellnerem a Zdeňkem Bakalou a letos mu patří 913. místo.

V České republice se loni oficiálně prodalo 345 nových automobilů na bioetanol E85. Zájem o tato vozidla u nás roste, o rok dřív totiž přibyla takových aut jen desetina. Podle statistik si řidiči koupili víc vozidel spalujících bioetanol než na plyn.

Zájem o auta spalující zelená paliva v ČR každoročně roste také díky jejich nižším cenám. Úrovně západní Evropy ve využívání biopaliv však podle odborníků stále nedosahujeme. Počítá se s tím, že se na biopaliva bude jezdit stále víc, i když Evropská unie zaujímá k těmto pohonným hmotám kritičtější přístup, než tomu bylo před několika lety.

Loňský trend by měl pokračovat i letos. Zástupce CZ Biom – Českého sdružení pro biomasu Jiří Trnka předpokládá, že se prodej vozidel na biopaliva zvýší na 600 až 800. Zájem motoristů o tzv. Flexi Fuel Vehicles (FFV), tedy automobily na alternativní paliva, zvyšují zejména rostoucí ceny ropné nafty a benzinu (k tématu též na str. 20 tohoto vydání).

Palivo E85 je směs 85 % bioetanolu a 15 % Naturalu 95. Jeden litr je přibližně o osm až deset korun levnější než litr benzinu. Průměrná cena této pohonné hmoty se v současné době pohybuje kolem 26,50 korun za litr. Nižší cenu biopaliv umožňuje jejich osvobození od spotřební daně. Pokud by tomu tak nebylo a cena biopaliv by převýšila cenu fosilní nafty nebo benzinu, zákazníci by neměli důvod je kupovat.

Řidiči, kteří jezdí na zelená paliva, navíc nemusejí platit silniční daň. Tímto zvýhodněním stát podporuje šetření fosilních zdrojů a nižší produkci uhlíkových emisí. Uživatelé biopaliv také platí menší náklady na distribuci, protože jejich výrobci jsou většinou místní. Vozidla FFV však mají při použití biopaliva o 10 až 30 % vyšší spotřebu než při spalování klasických pohonných hmot.

Nemají jen samé výhody

Automobily schopné pohonu na alternativní paliva na náš trh dodávají Ford, Škoda, Renault, Dacia, Volvo nebo Saab. Je také možné upravit pro spalování biopaliva běžný vůz. Celkem dnes v České republice jezdí na bioetanol asi dva tisíce aut. Bioetanol E85 tu lze natankovat asi u 180 čerpacích stanic. Nejvíc je v Evropě využívání biopaliv rozšířeno ve Skandinávii, především ve Švédsku. Největším průkopníkem bioetanolu je však Brazílie, kde toto palivo používá většina aut. U nás bude podle České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu trvat ještě nejméně 20 let, než začnou motoristé používat převážně jiné než fosilní zdroje energie.

Kritici biopaliv upozorňují mj. na to, že jejich výroba zvyšuje ceny potravin a snižuje procento volné zemědělské půdy. Navíc je podle nich třeba také počítat s faktorem nepřímých změn využití krajiny (ILUC) a skrytých emisí.

Evropská unie nedávno vydala studii, která ukazuje, že přínos biopaliv pro životní prostředí možná není tak velký, jak se předpokládalo. Unie se proto v současné době snaží najít k biopalivům nový přístup. Probíhá v ní spor, zda by se při posuzování „prospěšnosti“ biopaliv nemělo hledět také na nepřímé změny využití krajiny (ILUC). Podle studie vydané letos v únoru používání konvenčních biopaliv, jako je například biodiesel, zvyšuje množství uhlíkových emisí. Navíc jsou biopaliva příliš drahá na to, aby mohla být dlouhodobě využívána jako alternativní palivo. Bude-li se Evropa snažit o snížení emise uhlíku prostřednictvím spalování biopaliv, bude ji to prý stát sto až tři sta eur za tunu uhlíku. Autoři ovšem připomínají, že k této ceně je potřeba ještě připočítat nepřímé dopady, které využívání biopaliv přináší.

V roce 2007 si EU stanovila cíl zvýšit do roku 2020 podíl biopaliv v dopravě na 10 %. O dva roky později byl sice tento závazek změněn na 10% podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE), experti se však domnívají, že konvenční biopaliva budou hrát v plnění tohoto cíle prim.

Cukr a palivo – není už pozdě?

„Politici v Evropě i mimo ni prosazují používání biopaliv z jiných důvodů než environmentálních,“ domnívá se David Laborde, který pro Evropskou komisi vypracovával už několik studií na téma biopaliv.

Jedním z nich je podle Laborda důraz na energetickou bezpečnost a snížení závislosti na dodávkách ropných produktů. Druhým je podle něho skutečnost, že jde o také snadný způsob, jak dotovat zemědělce. Důležitou roli hraje také lobby podniků, které biopaliva vyrábějí.

Když Unie v roce 2008 projednávala směrnici o využívání energie z OZE, lobbistické skupiny údajně ovlivňovaly vyjednávání europoslanců s tehdejším francouzským předsednictvím. Tvrdí to lucemburský poslanec za zelené Claude Turmes: „Předpisy týkající se emisí CO2 a automobilové dopravy se snažil ovlivnit automobilový průmysl a zemědělci pěstující cukrovou řepu.“

Garantovaná cena cukru totiž po reformě Společné zemědělské politiky v roce 2006 výrazně klesla. Záchranou se tak pro pěstitele i zpracovatele stala garantovaná cena etanolu vyráběného z cukru. Vyšší zisk však mají farmáři pěstující plodiny pro výrobu bionafty, která se v Evropě používá víc.

Laborde také připomněl hlavní problém evropského přístupu k biopalivům: „Evropa udělala chybu. Deset let jsme tvrdili, že potřebujeme biopaliva, abychom snížili emise. Až nyní se zamýšlíme nad nepřímými dopady, které výroba a spalování biopaliv přináší.“

Brusel proto chce ještě letos navrhnout způsob, jak by se nepřímé emise započítávaly do celkové uhlíkové náročnosti biopaliv. V této otázce však nepanuje shoda mezi generálním ředitelstvím Komise pro životní prostředí a generálním ředitelstvím Komise pro energetiku. To nechce, aby se při hodnocení biopaliv posuzovaly i nepřímé změny využití krajiny.

Podle zástupců CZ Biom však výroba biopaliv nemůže být energeticky negativní, ani mít vyšší emise než spalování fosilních paliv. Kromě toho v Evropě prý existuje dostatek zemědělské plochy pro potravinářství i výrobu biopaliv. Jen v České republice je údajně až milion hektarů volné půdy, na které by mohly energetické plodiny růst. A tak možná „zlatých“ polí, která zdobí naši krajinu každé jaro, ještě přibude.

Autor: (vam)

Zdroje: EurActiv, CZ Biom, EK