Co přinese CESL podnikatelům i spotřebitelům? Evropská komise představila v polovině října t. r.  návrh Společné evropské právní úpravy prodeje (CESL). Návrh by měl podle ní usnadnit přeshraniční prodej napříč Evropskou unií prostřednictvím dobrovolného výběru instrumentu identického pro celou sedmadvacítku.

 

Jde o inovativní nástroj, který zavádí v rámci vnitrostátního smluvního práva každého členského státu druhý režim poté, co první byl určen (podle tzv. nařízení Řím I) za právo rozhodné. Jsou to tedy hmotně-právní normy obsahující konkrétní práva a povinnosti smluvních stran, jež si vybraly tento instrument jako režim, jímž se bude řídit jejich smluvní vztah. Nařízení by se mělo vztahovat na přeshraniční smlouvy o prodeji zboží a digitálního obsahu a na limitovaný počet služeb spojených s prodejem. Návrh by měl upravovat celý životní cyklus smlouvy, tj. zejména předsmluvní podmínky, formální náležitosti smlouvy, konkrétní práva stran, náhradu škody, právo na odstoupení od smlouvy a další. Vzhledem k tomu, že však CESL nebude pokrývat veškeré otázky související s uzavíranými smlouvami, bude třeba i nadále sáhnout podpůrně k jednotlivým národním právním řádům.

 

Podle Evropské komise přicházejí obchodníci, kteří se kvůli odlišnostem smluvního práva v jednotlivých členských státech EU do přeshraničního obchodu nepouštějí, ročně o 26 mld. eur. Je však otázkou, co za bariérami přeshraničního obchodu skutečně stojí. Řada firem nemá totiž kvůli povaze své podnikatelské činnosti či svému rozměru o prodej přes hranice zájem. Důvodem není často jen rozdílnost smluvního práva, ale i například rozdílnost úprav daňových předpisů, neochota soudit se v jiném členském státě, recyklace výrobků a v neposlední řadě cizí jazyk. Malé a střední podniky, kterých je v EU 99,8 % (a polovina všech evropských firem má jen jednoho pracovníka), zpravidla nemají ambice prodávat ve všech 27 státech EU, ale spíš v příhraničních zemích, tedy maximálně ve dvou až třech.

 

Znejistěni budou i spotřebitelé

A jaká je situace na straně spotřebitelů? Ti jako překážky přeshraničního obchodu často uvádějí jazykovou bariéru, strach z dlouhých dodacích lhůt, nebo z dodání padělaného či nekvalitního zboží a neznalost svých práv. Přijetí nového nástroje by vedlo k ještě větší nepřehlednosti současných pravidel pro spotřebitele. Už teď je si běžný spotřebitel sotva plně vědom svých práv a povinností. Je tak nerealistické očekávat, že do budoucna by měl být schopen porovnat národní právo s CESL, a následně se rozhodnout, které pro něho bude vhodnější. V praxi tak spotřebitel i podnikatel budou běžně konfrontováni s třemi druhy právních pravidel: a) evropskými pravidly mezinárodního práva soukromého, b) navrhovaným opčním nástrojem a c) platnými pravidly občanského (spotřebitelského) práva členských států.

 

Opodstatněnost zpochybněna

Komise navrhla CESL ve formě nařízení, nikoliv směrnice, proto budou tato pravidla automaticky přímo aplikovatelná. Návrh však po-čítá i s možným rozšířením své územní a osobní působnosti, bude-li si tak konkrétní členský stát přát. Jde o možnost uplatnit CESL i na čistě domácí transakce a ve vztazích mezi podnikateli velkého rozsahu. Návrh se totiž vztahuje na přeshraniční obchodní operace a na vztahy B2C a dále B2B, z nichž je jedna strana definována jako malý a střední podnik. Podnikatelé tak budou muset v rámci B2B kontrolovat, zda je druhý podnikatel definován jako MSP, či nikoliv. Řešením je buď úplné vyloučení B2B vztahů z návrhu, nebo zahrnutí velkých firem do návrhu.

 

Skutečnost, že o den dříve (10. října) byla přijata Směrnice o spotřebitelských právech, navíc opodstatněnost nového instrumentu CESL snižuje. Směrnice o spotřebitelských právech plně harmonizuje nejdůležitější přeshraniční podnikatelské aktivity v oblasti prodeje na dálku a mimo obchodní prostory. Jde například o seznam informací, které musí podnikatel spotřebiteli poskytnout, a právo na odstoupení od smlouvy. Členské státy mají povinnost převést směrnici do národního právního řádu do dvou let.

 

V této chvíli nejsou podnikatelé ani členské státy s to zhodnotit dopad této směrnice v praxi, stejně jako zhodnotit potenciální přínos nového návrhu CESL. Podle významných evropských podnikatelských a spotřebitelských organizací, jako jsou EUROCHAMBRES, UEAPME (podnikatelské organizace) a BEUC (spotřebitelská organizace), nejde o příliš potřebný návrh, jelikož neřeší zásadní překážky přeshraničního prodeje, není znám dopad Směrnice o spotřebitelských právech, je zde nejasná vazba na nařízení Řím I, zejména jeho článek 6, jenž upravuje problematiku spotřebitelských smluv. Návrh CESL zásadním způsobem poznamená smluvní právo, a proto je potřeba jej dostatečně analyzovat. Po předběžném prozkoumání nového předpisu a prvotních reakcí zástupců spotřebitelů i podnikatelů se však zdá, že do dosavadní už tak složité právní úpravy přinese CESL jen víc zmatku a právní nejistoty.

 

Autor: Alena Vlačihová