Konec fy MORA – TOP



Kvůli jednání insolvenčních správců a soudců musejí podnikatelé zavírat fungující firmy, které mají i v době krize nasmlouvané zakázky. Nejenže tím přicházejí majitelé o mnohamilionové částky, ale také jejich zaměstnanci o práci. Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) označil tuto skutečnost za nebezpečnou praxi.

O problému s insolvenčními správci se mluví už několik let, v poslední době však stále víc nabývá na aktuálnosti. Vzhledem k tomu, že tato praxe ohrožuje zaměstnavatele, stejně jako jejich zaměstnance, zvažují zástupci SP ČR společně s odboráři z Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), že toto téma prosadí jako jeden z bodů jednání s vládou na některé příští plenární schůzi Rady sociální a hospodářské dohody (tripartity).

V důsledku působení insolvenčního správce a soudu musel např. ukončit činnost zavedený moderní podnik MORA – TOP v Uničově. Přišlo kvůli tomu o práci 40 dosavadních zaměstnanců a dalších 200 lidí nemohlo nastoupit na nově plánovaná místa, která měla vzniknout díky nasmlouvaným zakázkám v hodnotě 300 mil. Kč. Smlouvy o jejich výrobě už vzaly za své a vlastník přišel o desítky milionů korun. Firma byla vytunelována offshorovou společností se sídlem na Gibraltaru, ovládanou menšinovým společníkem MORA – TOP. V důsledku jednání insolvenčního správce, soudu i policie musel majitel firmu zavřít.

 

„Policie za čtyři roky nebyla schopna ten proces zastavit a nic vyšetřit,“ uvedl většinový majitel firmy Pavel Juříček ze společnosti BRANO GROUP a konstatoval: „Jde o likvidaci podnikatelského prostředí a známku toho, že insolvenční správci nejsou dostatečně hlídáni.“

Z hloubkové analýzy zpracované společností InsolCentrum na základě více než 220 tis. údajů hodnocených podle 150 kritérií o insolvenčních řízeních v ČR vyplývá, že v letech 2011 a 2012 byla uspokojena jen asi 2 %, resp. 2,5 % nezajištěných věřitelů. U zajištěných věřitelů to bylo 32 % v roce 2011 a jen 16 % v roce následujícím. Ani korunu od dlužníka věřitelé v roce 2011 nedostali v 64 % řízení, v roce 2012 v 58 %. Stát jako věřitel si přitom v insolvenčních řízeních počíná hůře než nepoučený živnostník; státní orgány reagují pozdě a nevyužívají zákonem daných vymáhacích institutů.

 

Majetek je „vyveden“ ještě před konkursem

Většina majetku dlužných podnikatelských subjektů přitom mizí ještě před vyhlášením úpadku. „Jde o signál poruchy podnikatelského prostředí, jehož stabilita byla narušena,“ uvedla Jarmila Veselá, jednatelka společnosti InsolCentrum, která výzkum vypracovala.

„Je zde fatální právní nejistota při rozhodování justičních orgánů,“ uvedl k situaci advokát Tomáš Hulva, z advokátní kanceláře HULVA & PARTNERS, který se na problematiku insolvencí specializuje. Konstatoval, že problém není v legislativě: „České zákony jsou většinou v pořádku. Problémem je aplikace práva v prostředí státní správy a soudů.“ Judikatura týkající se insolvencí jde podle něj často kvůli libovůli insolvenčních soudů proti významu slov a bývá i v rozporu s ústavou. Měl by být proto zřízen kontrolní orgán a v kárných věcech týkajících se soudců by neměli rozhodovat sami soudci.

Podobný názor zastává Martin Dančišin z advokátní kanceláře GLATZOVA & Co. Podle něho by však mělo dojít k některým omezujícím úpravám v zákonu o soudcích a v insolvenčním zákonu: „Mělo by v něm být uvedeno, že do pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě nebude insolvenční správce oprávněn věc, jíž se řízení týká, zpeněžit ani s ní jakkoli nakládat či jí disponovat nebo ji užívat,“ uvedl s poukazem na to, že v případě MORA – TOP chce insolvenční správce firmu rozprodávat, zatímco věřitelé mají zájem na jejím zachování a fungování.

 

Hrozí odchod firem do zahraničí

Viceprezident SP ČR Radek Špicar je přesvědčen, že zmíněná praxe je alarmující: „Situaci je třeba řešit. Jde o úkol pro nás pro všechny. Pokud by se řešení nenašlo, obávám se častějších odchodů českých firem do zahraničí. Podnikatelé tam totiž nehledají jen daňové ráje, ale zejména stabilní podnikatelské prostředí.“

Hlavním důvodem odchodů firem je podle něho strach z nedostatečnosti legislativního prostředí a nevymáhatelnosti práva, což potvrdilo i šetření SP ČR, podle něhož 80 % podnikatelů nevidí v tomto směru v České republice žádné zlepšení a 14 % uvedlo dokonce zhoršení situace.

Příkladem byznysmena, který sídlo své firmy přesunul do zahraničí, je úspěšný výrobce zdravotnické techniky Zbyněk Frolík, jenž svou společnost Linet přesídlil do Nizozemska. O tom, že by následoval svého kolegu, uvažuje i Pavel Juříček.

 

Hloubková analýza Databáze insolvenčních řízení v ČR společnosti InsolCentrum je zveřejněna na http://www.spcr.cz/files/cz/media/tisk_zpravy/InsolCentrum_b.pdf.

Prezentace Problémy firem s insolventními správci a nezákonným postupem soudců je zveřejněna na www.spcr.cz/files/cz/media/tisk_zpravy/20140611tkinsolvence.ppt.

 

 

O neblahé zkušenosti BRANO GROUP

­Společnost BRANO GROUP využila svých neblahých zkušenosti také k formulování obecných pro-blémů firem s insolvenčními správci

a s nezákonným postupem soudců. Vzhledem k jejich závažnosti se redakce Podnikatele rozhodla dát jim odpovídající prostor.

 

Problémy českého soudnictví:

- právní nejistota při rozhodování justičních orgánů,

- nepostižitelnost soudců za jejich pochybení,

- libovůle soudců při výkladu právních předpisů,

- nezávislost soudců je vykládána extenzivně tak, že české soudy často zasahují do moci zákonodárné výkladem právních předpisů, který je v rozporu s jazykovým vyjádřením těchto norem.

 

Výše uvedené problémy justice byly i příčinou likvidace významného průmyslového subjektu MORA – TOP, poškození pověsti ČR a zmaření investic:

1. MORA – TOP byla vytunelována skrze offshorovou společnost MADDISON MARKETING Ltd. se sídlem na Gibraltaru, ovládanou menšinovým společníkem MORA – TOP Michailem Kosovským a bývalým společníkem Vojtěchem Vlčkem; tímto způsobem dochází k odlivu asi 30 mil. Kč z podniku, kriminální policie se případem, ač byl po-dán podnět k zahájení trestního stíhání, fakticky nezabývá.

2. Chybějící cash-flow v důsledku tunelu ad 1) doplňuje BRANO GROUP. Jelikož společnost MORA – TOP se neplatně zaručila za 5mil. závazek společníka Vojtěcha Vlčka (sjednaná půjčka nebyla schválena valnou hromadou), byla vyzvána k úhradě závazku. Za pomoci Rozhodčího soudu při AK ČR a HK ČR došlo k vydání exekučního titulu a nařízení exekuce na navýšenou částku 17,4 mil. Kč na majetek MORA – TOP. Exekuce znamená okamžité zablokování firemních účtů a ochromení provozu společnosti. Aby se společnost uchránila, byl podán dne 4. 6. 2013 insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na prohlášení konkursu.

3. 3. 9. 2013 sepisuje insolvenční správce MORA – TOP nemovitosti tvořící průmyslový celek v Uničově ve vlastnictví BRANO GROUP do majetkové podstaty MORA – TOP. Tím znemožňuje společnosti BRANO GROUP podnikání v tomto objektu.

4. 4. 9. 2013 asi 30 min. před zahájením věřitelské schůze se insolvenční správce pojišťuje ve svém postavení, když zjevně účelově popírá existující pohledávky vyjmenovaných věřitelů, o nichž ví, že mají zájem na jeho odvolání. Naopak uznává pohledávky dosud popřené, věřitelů, již ho ve funkci měli zájem podržet.

5. 4. 9. 2013 schůze věřitelů: insolvenční soudce porušuje ust. § 29 insolvenčního zákona, dle kterého mělo proběhnout hlasování o odvolání insolvenčního správce. Věřitelé měli zájem na odvolání soudem jmenovaného správce a ustanovení vlastního správce, který zajistí provoz podniku v záj-mu všech věřitelů. O svém záměru nehlasovat o odvolání správce nevydává soudce ani žádné rozhodnutí, k čemuž byl ze zákona povinen! Tím znemožnil věřitelům, jejichž práva byla zkrácena, odvolat se proti takovému rozhodnutí k vyššímu soudu.

6. 9. 9. 2013 bylo odesláno odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudce, které mělo být vydáno ohledně hlasování o odvolání insolvenčního správce. Odvolací soud z formálních důvodů podání odmítá, neboť nebylo rozhodnuto insolvenčním soudcem usnesením, a není tedy vůči čemu se odvolat.

7. 4. 11. 2013 byl podán návrh na pokračování zasedání schůze věřitelů, aby bylo usnesením rozhodnuto o návrhu na odvolání insolvenčního správce. Dodnes insolvenční soudce (tedy víc než po půl roce) o návrhu nerozhodl, ani se k němu nevyjádřil.

8. 9. 9. 2013 byl podán podnět k zahájení kárného řízení vůči insolvenčnímu soudci pro křiklavé porušení jeho povinností. Místopředseda krajského soudu vyřizuje podnět dne 11. 9. 2013 tak, že jej odmítá, proto byla podána dne 17. 9. 2013 stížnost proti vyřízení stížnosti, doručená Ministerstvu spravedlnosti. Ministerstvo po prošetření konstatuje, že rozhodnutí insolvenčního soudce je projevem jeho soudcovské nezávislosti, a tudíž není za své rozhodnutí kárně odpovědný.

 

Důsledky vadného rozhodnutí insolvenčního soudu:

1. Ukončení známého výrobního programu MORA – TOP, poškození ČR na světových trzích, poškození věřitelů, kteří v tuto chvíli mají pohledávku vůči „nefungujícímu podniku“.

2. Zánik asi 40 pracovních míst.

3. Insolvenční správce zahájil prodej výrobního podniku MORA – TOP po částech, v důsledku čehož bude zpeněžen za zlomek skutečné ceny a dojde k poškození věřitelů,

4. Nemovitosti tvořící závod MORA – TOP v Uničově, jež byly převedeny za úplatu dle znaleckého posudku ve prospěch BRANO GROUP, byly sepsány do majetkové podstaty MORA – TOP. V důsledku toho BRANO GROUP nemůže nemovitosti využívat, čímž došlo k nabourání business plánu BRANO GROUP spočívajícího ve zřízení 200 pracovních míst a spolupráci s předními světovými výrobci, jako jsou např. Miele, Hella Ingersol Rand, Honeywell, a současně k poškození pověsti ČR v důsledku zmaření investice na společných projektech s výše uvedenými strategickými partnery. Místo toho jsou výrobní haly nevyužité a po dobu řízení o vyloučení věcí z majetkové podstaty také tak zřejmě zůstanou.

 

Lék na aktuální problémy české justice:

Je víc než jisté, že příčinou právní nejistoty v České republice nejsou nedobré právní předpisy. Ty jsou kvalitní. Problém spočívá v jejich aplikaci a nezodpovědném přístupu justičních orgánů k rozhodování právních sporů. Soudci v řadě případů vykládají předpisy v rozporu s jejich obsahem a vměstnávají se do moci zákonodárné. Snaží se svými rozhodnutími (judikáty) tvořit zákony a nahrazovat zákonodárnou moc.

Soudci jsou jedinými zaměstnanci ČR, kteří nejsou kontrolováni, mají doživotní definitivu ve své funkci, o své kárné odpovědnosti si rozhodují sami, a jsou v důsledku toho všeho prakticky nepostižitelní.

 

Je proto zapotřebí změnit zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (a navazující předpisy), zejména:

- zrušit tzv. soudcovskou definitivu (neodvolatelnost soudců),

- zavést osobní odpovědnost soudců za excesy při rozhodování a za jejich záměrnou nečinnost,

- zřídit samostatný orgán, který bude kontrolovat činnost soudců,

- zajistit kontrolu odborné způsobilosti soudců při výkonu funkce,

- řešit kárnou odpovědnost soudců tak, aby o ní nerozhodovali sami soudci.

 

Autor: (v­­am)

Zdroj: SP ČR