Rodinný podnik



Nikdy nechodí kolem horké kaše, říká, co si myslí. A pěkně zostra, bez vytáček a planých slov. Je mu jedno, zda svými řečnickými náboji střílí do pravé či levé části politického spektra. Majitel holdingu Agrofert a třetí nejbohatší občan ČR Andrej Babiš založil loni iniciativu ANO 2011 (Akce nespokojených občanů) a v rozhovoru pro list Podnikatel tvrdí: „Česká republika je rodinný podnik, do kterého si deset milionů akcionářů volí představenstvo, tedy parlament a vládu. A podle toho se všichni musíme chovat.“

Pane Babiši, vaše loňské veřejné vystoupení proti korupci a poměrům v nejvyšších patrech české politiky a byznysu vzbudilo poměrně velký ohlas. Šlo spíš o intuitivní reakci na vývoj situace, nebo o promyšlený tah? 

Rozhodně nešlo o žádný promyšlený tah. Na korupci, rozkrádání státních prostředků a na kmotry včetně Romana Janouška jsem upozorňoval už v listopadu 2010, ale reakce politiků i médií byla nulová. Loni na podzim mě naštval pan prezident, když tvrdil, že tu žádná výjimečná korupce není, že by chtěl nejprve vidět „tvrdá data“. Proti tomu jsem se ohradil a tentokrát média zareagovala. Dostal jsem tisíce spontánních reakcí a bylo mi jasné, že musím něco udělat. Tak vznikla v říjnu 2011 iniciativa ANO 2011.

 

Zmínil jste se, že vás podporují i významní podnikatelé, ale většinou se k tomu nechtějí přihlásit veřejně; z obav před pomstou státních struktur. Nemyslíte, že pokud by se vám je podařilo přesvědčit o opaku, že by vaše úsilí mělo daleko větší váhu a šanci na úspěch? 

Podnikatelé se k podpoře iniciativy hlásí a chtějí konkrétně pomoci. I jim je ale jasné, že se proti mně a proti ANO 2011 povede tvrdá mediální kampaň, což nakonec dokazuje i ta bulvární ze začátku tohoto měsíce. Samozřejmě, že ne každý o takovou publicitu stojí. Konkrétní návrhy na spolupráci máme na stole. A co dnes říkají pánové Jančura, Bakala, Kellner? Že je tu korupce horší než v Rusku!

 

Tvrdíte, že i český stát řídí gorily, že tu působí dobudovaná síť politicko-ekonomické mafie, že „lobbista“ Janoušek je zločinec atd. Sdílejí s vámi tyto názory i další lidé z velkého byznysu, nebo vám tato konstatování činí potíže a třeba i brzdí byznys? 

Myslím, že každý, kdo zná zákulisí byznysu v České republice, se mnou musí souhlasit. I proto je podpora našemu projektu ze strany podnikatelů velká, i když zatím ne mediálně. Samozřejmě, že jsou teď Agrofert a celkově mé podnikatelské aktivity pod větším drobnohledem médií, samozřejmě, že se nás nyní snaží poškodit víc lidí než před mým loňským vystoupením. Ale protože jsem přesvědčen, že jsme se v podnikání nedopustili ničeho nekalého, musím jen trpělivě lidi, a novináře zvlášť, přesvědčovat o správnosti svých postojů a poctivosti v podnikání.

 

Čeho zatím iniciativa ANO 2011 dosáhla a kam bude směřovat? 

K iniciativě se přihlásilo k dnešnímu dni 19 tisíc lidí, dalších sedm a půl tisíce nás podporuje na Facebooku, nyní dokončujeme naše regionální struktury a připravujeme se na přerod občanského sdružení na politické hnutí. Zároveň jsme zveřejnili pracovní teze ANO 2011 a dál pokračujeme na jejich zpřesňování či konkretizování některých programových témat. Taky se potkáváme se sympatizanty napříč republikou a hledáme vhodné kandidáty do senátních voleb, které mají být takovou „psychologickou zkouškou“ před volbami parlamentními.

 

Nenahrává vašim snahám současný stav ve vládní koalici a byl byste pro předčasné volby?

V předčasné volby moc nevěřím. Tahle vládnoucí garnitura, a Věci veřejné zvlášť, se bude svých křesel držet do poslední chvíle.

 

Sázíte na parlamentní cestu prosazení změn v činnosti státu a fungování české společnosti. Považujete to za jediný demokratický způsob řešení současných problémů a jak se díváte na snahy typu Holešovská výzva? 

Ano, tvrdíme, že změna systému může nastat teprve poté, kdy v demokratických parlamentních volbách jasně zvítězí lidé a subjekty, kterým nejde jen o jejich vlastní prospěch, a to ať už finanční nebo kariérní. Správu naší země musejí do rukou dostat odborníci, kteří začnou problémy, jichž je tu víc než dost, opravdu řešit. Holešovská výzva udělala chvilkový humbuk a její subjekty se mezi sebou pohádaly. Tyhle pokusy sice vypovídají hodně o stavu společnosti, ale výsledný efekt je velmi malý.

 

Jakou má podle vás ANO 2011 šanci na úspěch v parlamentních volbách? 

Jsme na začátku, budujeme struktury, jezdíme po regionech, vysvětlujeme, vytváříme program. Něco možná napoví volby do Senátu. Opravdu ale záleží pouze na voličích, jestli budou chtít pokračovat v marazmu současných politických stran, nebo zda vyzkouší jiný projekt, který má fungovat spíš jako krizový management a z tohoto marazmu zemi vyvést.

 

Kdyby došlo k pádu vlády, tedy k předčasným volbám, bude vaše sdružení schopné se jich zúčastnit a máte už jasno o volebním týmu, kandidátce, v tom, koho obecně chcete oslovit, aby se ztotožnil s vašimi představami? 

Jak jsem už říkal, k předčasným volbám podle mě nedojde. I tak na ně budeme připraveni. Registrace hnutí by se měla uskutečnit do konce května, krajské a okresní struktury pomalu začínají dávat dohromady předběžné kandidátky. Nejtěžší bude samozřejmě najít těch 350 spolehlivých lidí, kteří budou kandidovat do sněmovny. Ale nejde mi o to, aby se někdo ztotožňoval s „Babišovými představami“. My s ANO 2011 nabízíme prostor a prostředky pro to, aby zde byla vytvořena jasná, čitelná alternativa dnešním politickým stranám, které jednoznačně selhaly. Je to nabídka a uvidíme, jak na ni lidé a subjekty, kteří chtějí měnit naši zemi k lepšímu, zareagují.

 

Od začátku svých veřejných vystoupení jste tvrdil, že by stát měl být řízen jako firma. V nedávném rozhovoru pro Českou pozici jste to upřesnil: jako rodinný podnik. V čem vidíte rozdíl? 

Já tvrdím, že Agrofert pracuje právě na principu rodinného podniku. K rodinnému podniku máte přece jen jiný vztah, než k firmě, do které vás někdo najme jako zaměstnance. Říkáme, že Česká republika je rodinný podnik, do kterého si deset milionů akcionářů volí představenstvo, tedy parlament a vládu. Kdybychom s vámi jako akcionáři měli podíl v podniku, který by řídila dnešní vláda, tak bychom ji okamžitě odvolali pro neschopnost, protože bychom nechtěli, aby „naši rodinnou firmu“ přivedla „zu grunt“. A navíc: ve státě, stejně jako v rodině, jsou lidé schopnější a méně schopní, zdraví a nemocní. A ti zdraví, schopní by se měli umět postarat i o ty nemocné nebo méně schopné. Solidarita v rodině je velká, měla by být i ve státě. Pomoc jednoho druhému v rodině je taky velká. Proto mluvím o řízení státu jako o rodinné firmě.

 

Řekl jste také, že by se v tomto státě dalo „najít“ nejméně 200 miliard korun ročně, a nebylo by třeba zvyšovat daně z příjmů, ani DPH. Jak byste to udělal? 

Začali bychom opravdu vybírat daně, zaměřili se na daňové úniky. Nastavili bychom jasná pravidla výběrových řízení, která by byla vypisována elektronicky. Transparentní musí být vlastnictví firem, které se těchto výběrových řízení účastní. Některé zakázky jsou přitom vypisovány zcela zbytečně – nebo si někdo kromě Pavla Béma a Romana Janouška opravdu myslel, že v Praze bude olympiáda? Pokud se ve veřejném sektoru investuje 600 miliard korun ročně do zakázek, tak tvrdím, že při profesionálním řízení státu a dalších institucí můžeme časem minimálně třetinu ušetřit.

 

Podle statistik společnosti ČEKIA přemístilo vloni do některého z tzv. daňových rájů (Panama, Kypr, Panenské ostrovy ad.) své sídlo 328 českých firem. Celkově jich tam prý je už 11 750. O čem to svědčí? 

Na jedné straně to svědčí o tom, že v téhle džungli už někteří lidé podnikat nechtějí, to mluvím o těch slušných. Na druhé straně si zde stát nedokáže zajistit, aby ten, kdo podniká v Česku, platil v Česku také daně. A to je mnohem tragičtější. Řešit se musí oboje: jak vylepšit podmínky pro slušné podnikatele, tak zamezit tunelům z Česka do offshorových firem.

 

Jak by bylo tedy možné tyto „úniky“ omezit? 

Takovou věc bych řešil jako prioritu. Nechal bych si zjistit, které firmy zde podnikají a odvádějí daně do zahraničí. Jejich majitele bych vyzval, aby začali platit daně v Česku. Ty poctivé bych se snažil přesvědčit k návratu tím, že pro ně vylepšíme podmínky u nás, na nepoctivé bych poslal kontroly a jejich seznam zveřejnil na internetu, kde by byly popsány jako firmy s nejasnou strukturou.

 

Autor: redakce

Foto: archiv

 

Andrej Babiš (57)

Narodil se v hlavní městě Slovenska, vystudoval gymnázium a VŠE v Bratislavě, kde promoval v roce 1978 s červeným diplomem. V roce 1989 během Listopadové revoluce působil v Maroku, v roce 1993 stál u zrodu Agrofertu. „Mým hlavním majetkem je 28 listinných akcií reprezentujících 100 % základního jmění Agrofertu a nedisponuji miliardovými částkami v hotovosti,“ píše o sobě ve svém životopisu. Podle české mutace časopisu Forbes, který uveřejňuje žebříček nejbohatších lidí světa, má Andrej Babiš jmění ve výši 1,4 mld. USD, je třetím občanem ČR v tomto pořadí za Petrem Kellnerem a Zdeňkem Bakalou a letos mu patří 913. místo.