Rozhodne o tom zákazník



Tlak českých spotřebitelů na nízkou cenu potravin nutí obchodníky a výrobce k úsporám nákladů. Toho lze dosáhnout například použitím náhražek dražších složek potravin či dovozem levnějších potravin ze vzdálenějších oblastí.

Většina potravin a nápojů přepravovaných v Evropské unii urazí na své cestě za zákazníkem 50–149 kilometrů. To vše se odráží v kvalitě výrobků. Na rozdíl od předpisů vztahujících se k bezpečnosti výrobků není však kvalita ve smyslu vzhledu a chuti na úrovni EU nijak regulována.

Oblast bezpečnosti potravin je komplexní problém, který především zahrnuje informovanost spotřebitele, vysledovatelnost, hygienické předpisy, kontroly a sankce. Požadavky na poskytování informací o potravinách spotřebitelům v celé fázi potravinového řetězce upravuje nařízení o označování č. 1169/2011. Za tyto informace odpovídá provozovatel potravinářského podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh. V případě dovozu je tato povinnost na dovozci. Nařízení definuje, které informace jsou povinné, a které dobrovolné. Podle Ladislava Mika, zástupce generálního ředitele, Generální ředitelství Evropské komise pro zdraví a ochranu spotřebitele, mají spotřebitelé velkou moc dát svým výběrem najevo, že stojí v první řadě o kvalitní výrobky, tj. svou volbou nekoupit méně kvalitní výrobek za nižší cenu.

 

Důsledné kontroly, ne novou regulaci

Členka Výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Evropského parlamentu Olga Sehnalová nepovažuje současná pravidla označování původu za dostatečná. Navrhuje, aby veškeré maso, mléko, nezpracované potraviny či jednosložkové potraviny byly povinně označeny zemí původu, nikoli pouze informací, zda jsou z Evropské unie. Skandál s koňským masem byl podle ní jasným příkladem klamání evropských spotřebitelů. Poslankyně se domnívá, že je na vině především podceňování a omezování kontrol a spoléhání se na samoregulaci. Zástupci spotřebitelů však po další regulaci nevolají. Klára Trněná, právní poradkyně Sdružení obrany spotřebitelů, preferuje před novou legislativou zkvalitnění současného stavu a dostatečný důraz na důsledné kontroly a zpřísnění sankcí. Doporučuje sankce harmonizovat na úrovni těch nejpřísnějších členských států a zveřejňovat tzv. černé listiny výrobců, kteří své povinnosti porušili. Největší potenciál vidí v systému rychlého varování pro potraviny a krmiva RASFF, kritizovala však zpožděné vkládání informací ze strany národních kontrolních orgánů“, dodává. Miko se ale naopak domnívá, že RASFF svou funkčnost potvrdil, když podvod s koňským masem rychle identifikoval a upozornil na něj.

 

Jednotná a efektivnější inspekce

Z pohledu všech účastníků potravinového řetězce, a spotřebitelů zvlášť, je v České republice klíčová aktuální novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích, která se mj. zaměřuje na adaptaci nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Jindřich Fialka, ředitel Odboru potravinářské výroby a legislativy z Ministerstva zemědělství ČR, je toho názoru, že „přísnější kontroly na složení i označování a cílené kontroly v nejrizikovějších místech by mohly přispět ke zlepšení bezpečnosti potravin v EU“. Obchodníci se kontrolám nebrání, vidí ale problém v medializaci výsledků kontrol. „Mnohdy nejsou totiž uváděny přesné informace a řada obchodníků je za to bita“, říká Petr Baudyš, ředitel QSL Quality Safety Legality a zástupce Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Obchodníky by také potěšilo zřízení Úřadu pro potraviny, který by zabezpečoval komplexní dozor nad potravinami. V současné době jsou kompetence roztříštěné mezi několik inspekcí, jejichž kontrolní orgány si v obchodech a restauracích „podávají dveře“. Navrhovaná novela zákona o potravinách bohužel daný problém s dozorem nad potravinami dostatečně neřeší. Přenášení větší odpovědnosti za prodávané výrobky z pohledu zdravotní nezávadnosti a klamání na obchodníky je těžko realizovatelné. „Nejdůležitějším kontrolorem pro obchod zůstává zákazník,“ uzavírá Baudyš.

O kvalitě a bezpečnosti potravin diskutovali nedávno v Evropském domě v Praze zástupci Evropské komise, státní správy, spotřebitelů a obchodníků s širokou veřejností.

 

Autor: Alena Vlačihová, ředitelka, CEBRE – Česká podnikatelská reprezentace při EU