Technici, ohrožený druh



Už třetím rokem zastává funkci generálního ředitele skupiny Siemens v ČR Ing. Eduard Palíšek, PhD. Jeho firma dokáže díky širokému záběru čelit celosvětové krizi; i v tuzemských podmínkách nabírá nové zaměstnance. Varovný prst však generální ředitel zvedá nad stavem technického vzdělávání v Česku: „Jde o celospolečenský problém, je ohrožena budoucí konkurenceschopnost naší země.“

Jaké výsledky skupiny Siemens očekáváte v době, kdy se evropská a česká ekonomika stále nedostala z útlumu?

Už v minulých letech jsme ukázali, že český Siemens dokáže díky svému širokému portfoliu a celosvětovému exportnímu záběru ekonomickým krizím odolat. Jsme přítomni ve zdravotnictví, průmyslu, energetice či IT průmyslu a tyto tržní segmenty logicky procházejí v různých částech světa různými vývojovými cykly. To nám zajišťuje stabilitu. Očekáváme, že letošní výsledky budou srovnatelné s loňským rokem, kdy jsme vykázali tržby ve výši 32 mld. Kč. Vývoz se na tomto úspěchu podílel 57 %, což nás řadí mezi největší české exportéry.

 

Jaké výrobky vyvážíte a kde jsou cílové destinace vašeho exportu?

Elektromotory, generátory, parní turbíny a osvětlovací, jisticí a spínací techniku vyrábíme v Česku v osmi závodech a vyvážíme je především do zemí Evropské unie, do Ruska a Asie. Zatímco země EU jsou naším tradičním cílem, v posledních letech výrazně roste náš vývoz do asijských zemí, kam dodáváme především parní turbíny pro spalovny, teplárny či papírny a generátory pro lokomotivy nebo zaoceánské dopravní či turistické lodě. Dceřiná firma OEZ Letohrad zaznamenává stále větší úspěch se svou jisticí technikou v Rusku. A naše parní turbíny z Brna najdete s výjimkou Antarktidy na všech světadílech.

 

Nakolik je pro vaši firmu důležitá proexportní politika státu?

Naše firma při exportu využívá široké sítě distribučních kanálů a finančního zázemí svého mateřského koncernu. Proto je z našeho pohledu důležitější, aby stát svou podporu zaměřil na střední a menší firmy, a ty byly v zahraničí úspěšné. Naše produkty totiž nacházejí uplatnění v mnoha finálních výrobcích, které pak tyto firmy na zahraniční trhy vyvážejí. Jsou-li ony úspěšné v zahraničí, jsme pak i my úspěšní na domácím trhu.

 

V kterých oblastech se vám daří?

Daří se energetice. Například v brněnském závodě jsme loni vyrobili rekordní počet 53 parních turbín. Očekáváme, že letos jich vyrobíme přes šedesát. Daří se i našim závodům na výrobu elektromotorů v Mohelnici a ve Frenštátu pod Radhoštěm. Drásovský závod na výrobu generátorů díky zakázkám v Asii zvýšil výrobu o 30 %. Prosperují i naše obchodní divize zdravotnictví či průmyslová automatizace. Drobný útlum cítíme v oblasti automatizace budov či ve výrobě jističů a spínačů, kde se projevuje krize českého stavebnictví. I tam si ale pomáháme exportem – jak už jsem se zmínil, zájem o české jističe a spínače z Letohradu stále roste např. v Rusku.

 

Nezaměstnanost v ČR zase šplhá k devíti procentům. Daří se vám vytvářet nové pracovní příležitosti? 

I když nábor zaměstnanců letos není tak výrazný, jako v minulém roce, daří se nám pracovní místa otevírat. Zaměstnáváme téměř 11 tisíc lidí. Vedle obchodních a servisních center máme v České republice i osm výrobních závodů. A přidám ještě jednu osmičku. V rámci celého koncernu Siemens je Česká republika ze všech 192 zemí, pokud jde o počet lidí, osmou největší národní společností. To ukazuje sílu, jakou český Siemens v našem i mezinárodním měřítku má. Česko nabízí velmi dobrý poměr mezi cenou lidské práce, kvalitou a přidanou hodnotou, proto se nám daří přitahovat výrobu nových produktů a posilovat naše vývojové aktivity, což zároveň zlepšuje i naši pozici v rámci koncernu.

 

V jiném rozhovoru v tomto čísle Podnikatele prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák žehrá na nedostatek lidí kvalifikovaných technických profesí. Jak je to u vás?

Delší dobu cítíme nedostatek jak inženýrů, tak kvalifikovaných dělníků. Postrádáme absolventy technických oborů všech úrovní vzdělání. Kvalitní a konkurenceschopný produkt totiž musí někdo nejen vyvinout, ale také vyrobit. A na to potřebujeme vzdělané lidi i na úrovni dělnických profesí, neboť dělníci ve výrobě často pracují například s řídicími systémy sofistikovaných obráběcích strojů. V Česku jsou ale technici všech úrovní druhem na vyhynutí. Jde o celospolečenský problém; je ohrožena budoucí konkurenceschopnost naší země. Protože bez konkurenceschopných produktů se nám nebude dostávat příjmů na potřebné investice do vzdělávání, primárního výzkumu a aplikovaného vývoje. Bez toho ale nedokážeme vyprodukovat konkurenceschopný výrobek. Jakmile naše země spadne do tohoto bludného kruhu, bude cesta z něj velmi namáhavá a dlouhá.

 

Co se tedy musí udělat?

Musíme zlepšit povědomí mladých lidí o technických oborech a učinit tyto obory atraktivní z perspektivy osobního i kariérního růstu a finančního zabezpečení. To lze udělat pouze nastavením úzké a fungující spolupráce škol s firemním sektorem jak na úrovni vysokých a středních škol, tak na úrovni učilišť. Tam by mohl fungovat například model duálního vzdělávání, v jehož průběhu učeň získává teoretické znalosti ve škole a praktické zkušenosti přímo ve firmě s možným následným pracovním uplatněním tamtéž. Pro motivaci ke studiu je přece důležité, aby učeň i jeho rodiče věděli, že po skončení studia najde uplatnění v konkrétní firmě.

 

A co lze zlepšit ve vysokoškolském vzdělávání?

Nejen stát, ale především firmy se musejí víc angažovat v propojování veřejného a soukromého sektoru ve školství. Primárním úkolem škol přece není produkovat absolventy na míru pro jejich potřeby. My spolupracujeme s téměř třemi desítkami technických středních a vysokých škol. Podílíme se na tvorbě výukových plánů, zvyšujeme úroveň vybavenosti škol, naši zaměstnanci na školách přednášejí. Studenti k nám chodí na exkurze, zpracovávají své ročníkové a závěrečné práce a absolvují krátkodobé či dlouhodobé stáže. Důležitá je i výměna zkušeností na úrovni zaměst-nanců a profesorského sboru.

 

Dělají se v tomto směru nějaká konkrétní opatření?

Hrozba tohoto problému nad námi v České republice visí už několik let. Jsem rád, že po několikaleté společenské diskuzi se konečně začíná přistupovat ke konkrétním krokům. Jsme sice stále ještě na začátku, nicméně názory firem, škol i státních úředníků už začínají být podobné. V současné době rozvíjíme spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy, kde chceme v rámci pilotního projektu vyzkoušet formu praktické výuky učňů ve firemních provozech nejdřív v našich moravských závodech Siemens, a později ji rozšířit i do dalších našich závodů v České republice.

 

Autor: Jan Hrabálek