Už včera bylo pozdě!



Bijme na poplach! V České republice chybějí technicky vzdělaní odborníci na všech stupních, od „obyčejných“ dělnických profesí až po špičkové odborníky s vysokoškolskými tituly. „Musíme udělat vše, abychom společnými silami odvrátili hrozící katastrofu,“ říká v otevřeném rozhovoru pro Podnikatele prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák.

Na nedávné tiskové konferenci jste řekl, že technické vzdělávání je největším problémem budoucnosti. Jsme na tom v tomto směru opravdu tak špatně a proč k tomu podle vás vůbec došlo?

Příčina současného katastrofálního stavu je ve smrtící kombinaci tří faktorů. Každý si může vybrat směr vzdělávání. Nehledě na to, že naše ekonomika stojí na průmyslu a službách s ním spojených, rodiče i jejich děti se snaží jít tou nejjednodušší cestou humanitních a ekonomických oborů, které už na trhu práce nejsou uplatnitelné. Každým rokem produkuje náš školský systém tisíce absolventů bez šance na získání práce. Už v 90. letech min. stol. se začaly kumulovat problémy, když se naše společnost odklonila od technického vzdělání pod dojmem, že se dá vydělat jinak, než soustředěnou prací a tvrdou dřinou, bez které se technické vzdělání neobejde.

Druhým faktorem je demografický vývoj. Proti 80. a 90. letům nám do škol každoročně nastupuje o třicet tisíc žáků méně. Například některé střední odborné školy a učiliště hlásí pokles žáků o třetinu až polovinu. Snad každý chce mít dnes vysokou školu. Současně vidíme odchod technicky vzdělaných generací do důchodu. To je pro průmysl časovaná bomba.

A za třetí, současný školský systém je založen na financování škol pouze podle prostého počtu studentů. To je v kombinaci s předchozími faktory postavené na hlavu, protože nejvíc prostředků získávají školy poplatné módní vlně, a nikoliv požadavkům trhu práce a národní ekonomiky, jejíž struktura se v příštích deseti, dvaceti letech v podstatě nezmění.

 

Ve kterém stupni vzdělání pociťuje český průmysl největší nedostatek odborníků?

Technicky vzdělaných pracovníků je nedostatek v učňovském, maturitním, ale i vysokém školství. Seznam nenaplněných profesí by byl snad nekonečný. V případě učňů chybějí nástrojáři, CNC obráběči, svářeči, u průmyslových středních škol povrcháři, technologové tepelného zpracování. Chybějí logistici, kvalitáři. U vysokoškoláků jsou to konstruktéři orientovaní na klasickou strojařinu, na plasty a mechatroniku, o robotice a dalších náročných, ale perspektivních oborech ani nemluvě. Při ohlédnutí na počátek roku 2008 podle našich i dalších šetření chybělo až 150 tisíc technicky vzdělaných pracovníků, které firmy zoufale hledaly. Průmysl běžel na plné obrátky a nebýt recese, zalknul by se tímto problémem. Recese vlastně celou věc jen odsunula do pozadí. Ale i v té době a v současnosti si zaměstnavatelé mnohdy raději tyto lidi drželi a drží, než aby je bez ohledu na nedostatek zakázek a finanční ztráty propustili, a poté po nich na trhu práce marně pátrali.

 

 

Dá se tedy říct, že tzv. Bílá kniha, neboli Národní program rozvoje vzdělávání byl postaven špatně, v neprospěch technického školství?

V Bílé knize byla správně definována řada i dnes aktuálních problémů. Ovšem implementace přešlapuje, což je do jisté míry dáno i neustálým střídáním ministrů, z nichž ne všichni byli zrovna profesionálové. Vlastně se základní principy s každou takovou personální změnou rozmělňovaly a vytrácely. A Národní program vzdělávání, uvedený ve školském zákoně už od roku 2005 nebyl dosud vytvořen jako strategický dokument, který by nás nasměroval do budoucna a my se jím mohli řídit a naplňovat ho. V tom směřování není shoda ani napříč politickým spektrem.

 

MŠMT připravuje novou strategii vzdělávání s výhledem do roku 2020. Co by měla obsahovat, aby se nelichotivý stav technické vzdělanosti zlepšil?

Svaz společně s Hospodářskou komorou hodně tlačil na to, aby ve strategii byla jasně daná priorita podpory a zlepšení technického vzdělání. Musíme začít s polytechnickou výchovou ve školách a nejlépe ve školkách. Děti v základních školách ztratily zručnost. Když vezmou do ruky šroubovák, hrozí, že si vypíchnou oko. Z žáků máme reprodukční umělce, ale rukama neumějí udělat nic, navíc jim chybí základní matematické vědomosti. Přitom matematika nejsou jen počty, nýbrž způsob uvažování a logické myšlení. Kromě změny principu financování středních a vysokých škol bychom hlavně uvítali daňové a další legislativní podmínky pro to, aby žáci a studenti konali svou praktickou přípravu v maximální možné míře na reálných pracovištích firem, a aby tak došlo k propojování školské a firemní přípravy, vycházející z principů duálního vzdělávání v Německu a Rakousku. Také požadujeme povinnost učitelů odborného vzdělávání zvyšovat si kvalifikaci přímo v praxi a možnost zapojení zkušených odborníků z firem do školní výuky.

 

Svaz průmyslu a dopravy by se rád zasadil o změnu financování školství. Jaká je vaše konkrétní představa?

Celý problém našeho školského systému vězí ve financování „na hlavu“ žáka, aniž řekneme, kam se má jeho vzdělávání ubírat a jaké obory jsou pro ekonomiku a trh práce klíčové pro dalších 5, 10, 15 let. Požadujeme proto, aby MŠMT a kraje využívaly pre-dikci potřebných kvalifikací pro nastavení kapacit jednotlivých vzdělávacích oborů. My jako Svaz tuto predikci umíme zjistit, stačilo by jen převzít tento náš model. Co požadujeme, jsou povinné přijímací zkoušky do maturitních oborů. Skončeme s praxí, kdy školy berou ve vidině zlatých nuget za každého žáka kohokoliv.

 

Jakou roli v tom hrají peníze z Evropských fondů, resp. jejich přerozdělení od humanitních oborů k technickým a jak rychle či pomalu je tato případná změna proveditelná?

Bez evropských peněz se jen těžko pohneme dál. Jen se podívejme na ten objem prostředků, které v součtu představují téměř jednoroční rozpočet České republiky. Proto je pro nás klíčové, aby se na programové období 2014 až 2020 prosadil vyšší podíl peněz na technické školství a snížení toku peněz do humanitního vzdělávání. Současné rozdělení peněz do operačních programů ve školství je nutné přesunout tak, aby je bylo možno využít na smy-sluplné projekty na podporu technického vzdělávání a zavádění inovací do výroby. Protože vyjednávání o přesunech s Evropskou komisí trvá nejméně půl roku, je už nyní za minutu dvanáct, jinak o slíbené prostředky můžeme nenávratně přijít.

 

 

Dá se změna školského systému iniciovat i tzv. odspodu, tedy od zřizovatelů škol (krajů, měst) a může být řešením tzv. duální systém v jednotlivých krajích?

Jestliže by MŠMT mělo vytvářet podmínky pro fungování vzdělávacího systému, kraje jako zřizovatelé škol by měly vytvářet tlak na jeho kvalitu a na zvýšení technických vědomostí učitelů. Právě učitelé, vedle rodičů a všeobecného negativního postoje společnosti k technice, jsou slabinou potřebných změn. Pokud nezměníme jejich přístup a úroveň technického vzdělání, veškeré snahy přijdou vniveč. Měly by se proto vytvořit společné projekty, kdy by se podnikatelé podíleli na řízení škol a nastavení obsahu výuky podle potřeby.

 

Pociťuje český průmysl důsledky nedostatku technicky vzdělaných odborníků už nyní nějak konkrétně, například odlivem firem z ČR?

Příkladů toho, jak tento problém zhatil investice, by se našlo mnoho. Připomeňme případ Škody Auto, jejíž koncern plánoval vybudovat v Mladé Boleslavi vývojové centrum. Ukázalo se, že k dispozici nejsou potřební inženýři. Podle našich zjištění nechce už řada potenciálních investorů do České republiky kvůli chybějícím lidem jít a směřuje do jiných regionů. Nebyla to planá slova, když se do naší republiky lákali zahraniční investoři na kvalifikovanou pracovní sílu. Řada současných investorů ovšem nyní kvůli chybějící technicky kvalifikované a nedostatečně jazykově vzdělané pracovní síle zvažuje odchod ze země. V případě německých firem jde až o třetinu z nich.

 

Jak časově rychlá by tedy měla být případná změna školského systému, aby se zabránilo nezvratným změnám v českém hospodářství?

Včera bylo pozdě. Do 10, 15 let odejde do důchodu početná generace technicky kvalifikovaných osob a vznikne zde propast. Přitom reakční doba vzdělávacího systému je pět, sedm let, a to bez záruky kvality. Intenzivně vyjednáváme s vládou a součástí našich snah o odvrácení katastrofy bude koncem srpna t. r. i jednání na prezídiu Svazu s ministry Petrem Fialou a Martinem Kubou.

 

Autor: Jan Hrabálek